O MNĚ

Iva Adamcová je obyčejný člověk, který vysvětluje podstatu našeho světa.

Pracovala 38 let jako zubní technik v Teplicích na severu Čech. Během posledních 20 let se věnuje lidem. Od roku 1999 vysvětlovala v soukromí svého domova a poté na jaře 2011 bez svého vlastního úsilí, byla osudem vyvedena na veřejnost. Na podzim 2011 byla natočena přednáška (její zkrácená verze) Staré Křečany 2011 1.-6. díl, které ji vyvedly na veřejná podia Čech a Slovenska. Během následujícího období se zrekonstruoval (jejími dětmi) statek v Mnichově u Loun, který slouží od roku 2017 k setkávání lidí. Současné besedy po Čechách, Slovensku a pobyty na statku slouží k financování místa setkávání a k obnově krajinného prostředí v místě statku. Spolupracujeme i s CHKO na místním životním prostředí.

Iva nám ukazuje obyčejnost života, která je cílem každého člověka ve vývoji ve hmotě. Dojde k ní každý ať chce či nechce, je totiž cílem ve 3.D světe. Tedy ve světě , ve kterém si člověk myslí iluzí, že je tělem se jménem a jeho skutečná realita je tím zamaskována a potlačena.

Nejobtížnější úkol člověka je překonat iluzi tohoto světa a najít svoji pravou podstatu.

Když se Ivy zeptáte „ Co je to láska?“ Odpoví vám, že Láska jsme MY, to co nás oživuje a to, co hledáme eony věků. Je to naše pravá realita schovaná pod rouškou hmotného těla, které se za nás vydává a vždy vydávalo. Síla jeho iluze (EGO) je obrovská a zároveň potřebná k jeho odložení. Je velmi dobrým učitelem, který „žije“ z neustálého odmítání čehokoliv v osudu jednotlivce. Dokonce útočí i sám na sebe a nutí vás odmítat své ego, což jej opět jen POSILUJE. Tato doba je však velmi důležitá a připravená k tomu, abychom jako lidstvo měli šanci odhalit jeho dobrou úlohu a měli šanci konečně prohlédnout stav skutečné reality lidstva. My jako vědomí společné, které bylo právě vědomím hmotným uměle rozdělováno na jednotlivá těla, která spolu bojovala.

Jaké štěstí, že konečně svítá.

A jak udržet vědomí lásky v každodenním životě?

Iva říká, že je vždy s námi, nikdy nás neopustilo, je naší skutečnou realitou a žije v nás. Je to štěstí, které člověk hledal eony věků všude možně, jen ne v sobě. Naše tělo, za které se považujeme, jej obsahuje. Toto tělo má dobrý úkol nás provést spoustou zkoušek a být se svými myšlenkami jakože realitou HMOTY, tedy tím, že svými negativními (odporujícími) emocemi, kterými střílí na svět, nám tvrdí, že tímto tělem JSME a jsme odděleni od druhých. Jsme ve skutečnosti Celkem, jediným vědomím bytosti planety Země (a zároveň je tato naše bytost planeta součástí a jednou buňkou vesmírného těla). Proto, když učiníme zdánlivě druhým lidským či jiným tvorům cokoliv, vše činíme sobě, tedy tělu, za které se považujeme. Tento vývoj je dočasný, dokud nepochopíme po dlouhých zkušenostech nabitých ve všech inkarnacích, že jsme vše dělali jen a pouze sami sobě. Pak se změní vědomí naprosto samo ve vědomí božské a sjednocené. Je to návrat do ráje, kde již ego nemluví, neboť hmota sama zemře. Naučila nás totiž vše, co jsme potřebovali.

Jak prohlubovat vědomí lásky?

Vědomí lásky se prohlubuje úplně samo a je nastaveno ve vašem osudu v dějích a zkušenostech. Ten kdo se jí bude snažit prohlubovat sám vlastní silou, tedy zapojovat vůli člověka, ve snaze se posunout, spláče nad „výdělkem“. Takovému člověku bude naopak přibývat síla hmotného vědomí. Je to past hmoty těla-ega. Máme pouze jedinou vůli a to VŮLI BOHA (vědomí), které si vybralo celý osud těla se všemi ději, kterými musíme pouze projít v přijetí a pokoře. Tím přijmeme svoji vůli Boha. Jinak se to udělat nedá. I Otčenáš to po 2000 let říká, jen si toho nikdo nevšímal. „Nechť se děje vůle Tvá, jak v nebi tak na Zemi“. To znamená, že jako božské vědomí jsem si vybral svůj osud těla (v nebi), který je pro tento život ten nejlepší, a pak jej potřebuji potvrdit ještě ve hmotném stavu těla a stejně jej V POKOŘE PRIJMOUT tak jak jsem si jej vybral. (na Zemi)

Ted to ještě dokázat v praxi, že? Je dobrou zprávou, že to každý skutečně dokáže, ale je zapotřebí si počkat. Vše se stane naprosto samo v pravý čas.

Vaše Ivanka